www.silverlilium.estranky.cz - Mistr a žák - Mistr a žák

Mistr a žák - první část (1/3)

23. 11. 2008

,,Myslíte, že profesor Brumbál je ženatý? Vlastně nic nevíme o našich učitelích. Nic o jejich soukromých životech," upřesnila Hermiona. Prošla kolem hloučku studentů, kteří se shromáždili u lavičky na nádvoří, kde byl profesor Kratiknot a vysvětloval látku z poslední hodiny. ,,Například profesor Snape. Myslíte, že je ženatý?" zeptala se zcela vážně. Ron měl ovšem co dělat, aby nevyprskl smíchy.

,,No já ti nevím. Myslíš si, že by nějaká ženská snesla ten šílený smrad z jeho lektvarů? Ta by musela být slepá a ztratit čich, aby si ho vzala! Anebo by ji musel očarovat černou mag-"

,,RONE!" okřikla ho Hermiona, ale on jen vyplázl jazyk a pokračoval.

,,-anebo možná by to mohla být nějaká těžce nemocná žena, upoutaná na celý život na lůžko, neschopna mluvit a on by si jí odtáhnul do svého sklepení, jako si akromantule odtáhne oběť do svého hnízda a tam využíval podle svého gusta, což znamená, že by na ní zkoušel své lektvary," řehtal se Ron. ,,Co myslíš Harry?"

,,Není náhodou gay?" napadlo Harryho. Ron s Hermionou zastavili uprostřed kroku, tak se k nim vrátil a začal zapáleně vykládat. ,,Všimli jste si vůbec jak se obléká? Ty jeho upnuté uniformy mluví samy za sebe. A gelem se patlají taky jen přihřátí chlapi. Nedivil bych se, kdyby tehdy lítal za Lockhartem. Otázkou ovšem zůstává, kdo by byl nahoře a kdo dole. Nemyslím si, že by se Snape nechal jen tak přefiknout, ale na druhou stranu zvrácený je na to dost."

Tak trochu opožděně si Harry uvědomil, proč se jeho přátelé třesou jak ratlíci, proč jsou ve tvářích křídově bílí a hledí mu za záda. Slyšel hrát pohřební zvony ještě před tím, než k němu dolehl hluboký baryton.

***

,,A?" pozvedl obočí ve svém typickém gestu. Díval se na mladíka, stojícího před jeho stolem a propalujícího pohledem díru do podlahy. ,,Tohle není obyčejná nafoukanost, že?" protáhl líně.

Harry nevěděl, jak na něco takového reagovat a tak si řekl, že nejlepší bude neodporovat. ,,Ano, pane," pípl, stále však nehodlal vzhlédnout.

,,Samozřejmě, že tak slavný člověk jako vy neříká podobné věci bez důvodu." pokračoval Snape.

Harry se zamračil. To nebylo přesně to, co čekal. Profesor byl dnes výjimečně tichý. Vzhledem k okolnostem až příliš málo výřečný, ale to nic neznamenalo. Čekal, že strhne Nebelvíru nehorázné množství bodů. Chvíli si ho bude dobírat. Vyžívat se v Harryho ponížení, tak jak to uměl jen on, ale profesor se k ničemu takovému neměl a to nebylo moc dobré znamení. Třeba si na něj připravil nějaký příšerný trest. Tak příšerný, že se mu ani Snapeovy jedovaté poznámky, pitvání různých živočichů a patlání se ve smrdutých lektvarech nevyrovná.

Harry se konečně odvážil pohlédnout na svého profesora. Seděl za svým stolem jako studovaný netopýr. Ruce opřené o lokty a drápy propletené, jakoby už v nich svíral Harryho miniaturu. Přesně tohle si Harry představoval, že s ním Snape udělá. Rozdrtí ho, jak to má v oblibě, ale tentokrát to bude nějaký nový, ještě nevyzkoušený postup a jak mu úlisný úsměv na tváři jeho profesora prozradil, bude to něco hluboce nechutného. Bohužel však neměl fantazii ani představivost, co by to mohlo být tentokrát.

Měl pravdu. Snape si na něj vymyslel skutečně příšerný trest. ,,Tak se přesvědčíme," jízlivě se usmál Snape, když přirazil mladíka na desku stolu.

Harry ucítil, že kouzlo, které Snape zamumlal, mu svázalo ruce jeho vlastní košilí a hned na to zmizely i jeho kalhoty. Zůstal ochromen strachem, který mu sevřel vnitřnosti. Až do teď byl v šoku a neměl se k protestům, ale když mu Snape hrubě roztáhl stehna a vecpal se mezi ně, odhodlal se k odporu.

Chtělo se mu křičet, zasypat Snapea urážkami toho nejtvrdšího kalibru, ale když otevřel ústa, nevyšla z nich ani hláska. Ten parchant na něj musel použít Silencio! Takže nejen, že se sotva může bránit před silnějším mužem, ale ještě ke všemu nemůže ani křičet. Sice pochyboval, že by ho tady ve sklepení někdo slyšel, přesto to bylo frustrující.

Když bylo Harrymu zabráněno verbálně vyjádřit odpor, pokusil se alespoň profesora, sklánějícího se nad ním s úmyslem políbit ho, kousnout. ,,Tak takhle by to nešlo, pane Pottere," zavrčel mu Snape do ucha. Pár listů, ležících poblíž, přeměnil na černý šátek, kterým Harrymu zavázal oči. Ten sebou mrskal jako úhoř v sítích, ale z pevné látky košile se vykroutit nedalo.

Harry, už tak dost vystrašený a zoufalý, se pomalu přestával orientovat v prostoru kolem sebe. Svázané ruce měl čímsi připevněné k hraně stolu, což možnosti pohybu značně snižovalo a když mu Snape přivázal nohy ke stolu tak, že se mu rohy bolestivě zarývaly do spodních částí jeho kolen, propadl hysterii úplně. Sebemenší pohyb mu způsoboval řezavou bolest v končetinách. Nic neviděl. V uších mu hučelo a ztěžka dýchal. A nejhorší na tom všem bylo, že nevěděl, kde je Snape.

Napínal uši, jak to jen šlo, aby zachytil i ten nejnepatrnější pohyb, ale buďto se Snape prostě propadl do země, anebo - což bylo pravděpodobnější - on sám nebyl schopen v šoku ani pořádně vnímat okolí. Snažil se nějak schoulit, krýt se rukama před očekávanou ránou, ale to mu jen způsobilo ještě větší bolest. Nezbylo mu než čekat, co bude dál a to čekání bylo strašlivé.

,,Vidím, pane Pottere, že jste se už trochu uklidnil. Takže můžeme začít," pronesl chladný hlas kdesi z druhé strany místnosti. Harry byl k smrti vystrašený. S čím chce, pro Merlina, začít? Cožpak nestačilo, že je tu svázaný, nahý a ponížený? Co se mu ještě chystá udělat?

Pak mu došlo, za jakých okolností se sem vlastně dostal. Mluvil se svými kamarády o… Harry zapomněl dýchat. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal.

,,Nenávidíte mne. Nenávidí mne i vaši malí přátelíčci. A co s tím já mohu dělat? Nic." Snape se odmlčel a Harry uslyšel cinkání skla. ,,Myslím, že si zasloužím satisfakci a nejsem jistě jediný, že Pottere? Copak vás nikdy nehryzalo svědomí? Nekradete snad v mém kabinetu? Neriskuji snad svůj život, když vám neustále zachraňuji váš drahocenný kožíšek? Copak si po tom všem nezasloužím mít předmět svého utrpení ve své moci?" mluvil tichým hlasem, jakoby se snažil zklidnit divoké zvíře, zahnané do kouta.

Harry se snažil zhluboka dýchat. Zaměřil veškerou svou pozornost na hlas svého profesora, protože to mu dávalo alespoň minimální naději, že se muž nepokusí o nic zlého. Vlastně si myslel, že by Snape nebyl schopen klidně mluvit a přitom dělat nějaké… zvrácenosti. Sladká nevědomost.

Mladík vyděšeně vykřikl, když mu do jeho konečníku proniklo něco kluzkého a teplého. Ani si neuvědomil, že má znovu zpátky svůj hlas. Byl natolik vyděšený, že nevnímal nic, kromě té věci tam dole. V něm.

,,Tiše Pottere. To není ještě ani začátek a já nechci, abyste si moc brzy vykřičel ten krásný hlásek," promluvil tiše Snape a pohnul tou věcí hlouběji do Harryho.

,,C-c-c-…?" drkotal chlapec zuby a snažil se na něco zeptat. ,,Výřečný jako vždy," pronesl muž sarkasticky. Opřel se kostnatým loktem bolestně o Harryho pravou kyčel a čekal, dokud se tělo pod ním alespoň trochu neuklidnilo. Rukou si při tom znuděně podpíral bradu. ,,Můžu pokračovat?" optal se a než stačil Harry odpovědět, bolest v jeho kyčli zmizela a objevila se nová, ještě nepříjemnější.

Něco ostrého se začalo zařezávat do jeho kůže na prsou a postupovalo podél jeho klíční kosti až k levé bradavce. Nejdříve ji to obkroužilo, přejelo přes ni a pak projelo kůží hluboko k masu. Cítil, jak mu po hrudi stékají tenké potůčky krve. V protest vykřikl a začal se kroutit, jak jen mu to jeho svázání umožňovalo. Provizorní provazy se mu zařízly do kotníků a zápěstí.

Ještě horší bylo to, co následovalo...

POKRAČOVÁNÍ HLEDEJTE NA NÁPOJI LÁSKY, FANTASMAGORIU NEBO POSSION POTION

Komentáře

Přehled komentářů

: (

(sisi/ctenar, 18. 11. 2009 18:54)

zatím si tě dám pryč s Sb, až se vrátíš ozvy se mi :) budu se těšit :)

Menu

Mistr a žák - první část (1/3)

Komentáře

Přehled komentářů

: (

Neboj

probud se mi

Žiješ prosím?

Ahoj mé ctěné Sb

Ahojky

prosím!!

Pozvánka

Moc hezký

Hííííííí

hhhhhhhhhhhhhhhh

He?

Pardon...

Ty kokos!!!

Ty kokos!!!

Portrét

Oblíbené odkazy

Vyhledávání

Archiv