Krev luny - 6. kapitola
12. 10. 2008
Brian po chvilce ticha setřásl jeho ruku. ,,Já jsem já! Žiju přítomností a nechci vzpomínat na minulost! Nechci s ní mít nic společného!“ skoro vykřikl.
Ezra o krok ustoupil, aby moc mladíka nedráždil. ,,Takže si na to vzpomínáš? Na to, že ses sám odsoudil k-„
,,Buď zticha! Nevzpomínám si na nic! Nechci! Prostě nechci!“ teď už doopravdy křičel. ,,Něco mi říká, že bych se toho ani ve vzpomínkách neměl dotýkat. Přemýšlet o tom.“ zašeptal. Propaloval pohledem zem. Nebylo mu moc dobře. Bylo nepříjemné o tom mluvit. Běhal mu mráz po zádech a tep se mu zrychloval vždy když se snažil vzpomenout na svůj předchozí život.
,,Proč vlastně chceš, abych byl zase tím čím jsem býval?“ vyjel na něj vztekle.
,,Fascinuješ mě. To co jsi udělal.“ promluvil tiše Ezra. ,,I to co teprve uděláš.“ mírně se usmál. Brian ho zpražil pohledem. Protáhl se kolem něj směrem ke dveřím, než však stačil vzít za kliku muž ho chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě. ,,Prosím.“ zašeptal naléhavě.
,,Okamžitě mě pust.“ z jeho hlasu sršel chlad.
,,Ne. Nenechám tě jít. Budeš můj. Už navždy.“ hlesl Ezra objímajíc chlapce. Ten byl notnou chvíli zticha.
,,Když takhle cítím tvou přítomnost… mám doopravdy velkou chuť ti ublížit.“ odříkával pomalu.
Brianův pohled byl prázdný, když se zpříma podíval před sebe. ,,Chceš vědět co jsem udělal?“ optal se prázdným hlasem ve kterém probleskovala zlomyslnost. Otočil se na Ezru a probodl ho očima. ,,Chceš vědět jak velká může být bolest?“ zlověstně se na něj usmál. Druhý upír se zachvěl pod tím nebezpečným pohledem a o krok ustoupil. Brian se naopak k němu přiblížil s dychtivým leskem v očích. ,,Jak dlouho mi budeš schopen odolávat? Jak dlouho vydržíš křičet?“
Ezra ztuhle zakroutil hlavou, jako by z ní chtěl vyhnat všechny pochybnosti. ,,Ty takový nejsi. Teď ještě ne.“ znělo to trochu jako lapání po dechu. Dýchal rychleji a třeštil oči na Briana, který ho probodával tím nedočkavým, hrůzostrašným pohledem. Roztřásla se mu kolena a cítil se na jednou tak zranitelný pod tím pohledem.
,,Opravdu? Tak se podíváme.“ usmál se téměř hravě. Ezra řízený instinktem sáhl po svém meči, avšak už bylo pozdě. Poslední co si pamatoval než se propadl do temnoty bylo, že mu tělem projela nesnesitelná křeč, když upadl do postele na které donedávna pokojně spal Brian.
***
Jako by mu v hlavě odbíjel umíráček. A pořádně velký to musel být zvon, když mu ani nedovolil se posadit a jen stěží dokázal otevřít rozbolavělé oči. Chvíli mu trvalo než si uvědomil, že ty bílé skvrny všude kolem nejsou vůbec způsobeny bolestí hlavy, ale že je to mlha. Mlha všude kolem. Hustá a neprostupná. Jen díky svému citlivému upířímu zraku dokázal zaostřit na zeď domu pár metrů před ním, což byl pro jeho oči takový výkon, že je musel opět se zasténáním zavřít.
Nevěděl jak dlouho tam takhle ležel. Po nějaké době, možná po pár minutách možná i hodinách, se pomalu zvedl. Ztuhle kosti mu křupaly a svaly výrazně protestovaly. Po nějaké době se mu konečně podařilo se trochu zorientovat ač to byl nadupíří výkon. Byl v nějakém z menších, chudých městeček podle těch pár domů na které dohlédl. Ale jak se tam dostal?
Rozeběhl se slepě mlhou až na místo, které nejspíš bylo náměstíčkem, protože se téměř přerazil o něco jako studnu. Zkusil pokračovat dál až k nějaké soše nebo pomníku. Nic mu neříkal. Žádný nápis, nic z čeho by poznal komu je věnován nebo kde by se mohl vlastně být. Už si trochu přivykl na tu neprostupnou mlhu a tak rozpoznal i menší kostelík pár metrů před ním. Zamířil tam.
Poslední hodinu viděl jen stíny a bílou všude kam pohlédl, takže prostě vybavená místnost kostela ho i přes svou jednoduchost překvapila, i když neočekával, že mlha bude i uvnitř budovy. Sice mu byla zima, ale jako upírovi mu to nevadilo. Spíš ho zarazilo, že všude kolem byly napůl vyhořelé svíčky a jejich knoty stále ještě dmuly. Jedinými zvuky byla ozvěna jeho vlastních kroků, jinak bylo všude tíživé ticho.
Zamířil k oltáři i přesto, že věděl, že tam nikdo ani nic není. Připadal si tu tak ztracen. Izolovaně. Odříznut od okolního světa. Obešel stůl bez plátna sloužící jako prostý oltář. Vzhlédl na kříž visící nad ním. Nic. Žádné sochy. Žádné obrazy. Prostě nic.
,,Vítej.“ skoro nadskočil, když ticho prořízl povědomý hlas. Otočil se jeho směrem a spatřil mladíka sedícího na balkónu pro varhany. Teprve teď si konečně vzpomněl na vše co předcházelo. To jak ho zajal. Jak ho chtěl jako svou zbraň. Jak v něm chtěl probudit vzpomínky.
,,Briane! Můžeš mi laskavě říct co se to tu u všech svatých děje?“ vyštěkl na něj. Měl chuť po něm skočit a ten úsměv mu hodě rychle smazat ze rtů. Byl k smrti vyděšený co s ním ten kluk provedl. A k dobrému pocitu mu nepomohl ani mladíkův spokojený, samolibý úsměv.
Chlapec si přiložil prst ke rtům naznačující, že má být zticha. ,,Napovím ti jak tu můžeš přežít. Pozorně poslouchej Ezro. Můj hlas ti tu bude jedinou útěchou.“ šeptal Brian. ,,Zhasni všechna světla a neuvidí tě. Chovej se tiše a neuslyší tě.“ říkal mu pomalu a s každým dalším slovem byla atmosféra v místnosti napjatější. Muž o krok ustoupil. Bál se. Věděl, že ten kluk je čistokrevný upír, ale myslel, že si ho dokáže ochočit do doby než… než co? Než začne zabíjet? Nebo než si začne hrát se svými oběťmi tak jak to rád dělával, když byl člověk?
Ezra měl neuvěřitelnou chuť probodnout se vlastním mečem, aby unikl utrpení, které mělo následovat, ale věděl, že by stejně nezemřel. Brian by mu nedovolil zemřít. Možná by pokusem o sebevraždu vše jen zhoršil. Skoro se mu zastavilo srdce, když mladík zmizel ze svého místa na zábradlí balkónu. Ve stejné chvíli ucítil, jak mu někdo přejíždí dlaní po páteři. Tentokrát doopravdy cítil, že mu srdce dva tepy vynechalo. Ruce ho objaly kolem pasu, jak se na něj Brian přitiskl a zapředl mu do ucha. ,,Pokud si myslíš, že větší strach už cítit nemůžeš, počkej na to co se objeví za rohem.“ šeptala ozvěna.
Opět bylo všude kolem ticho. Ledové ruce kolem jeho těla zmizely. Nic. Ezra se skoro rozplakal úlevou i zoufalstvím. Brianova přítomnost ho znervózňovala, ale taky tu nechtěl zůstat sám. Sám s bůhvíčím. Co všechno si na něj vlastně Brian připravil? Co ho tu čeká?
Pořád ještě se snažil rozdýchat ten zneklidňující pocit, když se najed ozval skřípavý vysoký křik. Otočil se směrem odkud tušil, že to přišlo. V jednom zastíněném rohu se cosi pohybovalo. Instinktivně vytasil svůj meč a tupě čekal co na něj ze stínu vyskočí. Ani nepomyslel na možnost, že by mohl utéct. Ne. prostě jen stál a čekal.
Ta věc ve stínu se neustále pohybovala trhanými pohyby. Jako by měla epileptický záchvat. Pomalu postupovala kupředu. Těžko říct jestli si Ezry už všimla nebo ne. Chroptěla, jako by se topila a ozvěna se vracela od okolních zdí a dělala ty zvuky ještě nesnesitelnějšími. Na zemi před tou postavou se objevovaly černé kapky čehosi co mohla být kyselina, protože při dopadu to nepříjemně zasyčelo. Pak se začala ze stínu vynořovat i celá postava…
Komentáře
Přehled komentářů
och prosim prosim dalsi dillek :-)
krasne
(sakumaru, 20. 1. 2009 11:05)rychle dalsi dil ted sem to cely precetla fak skvely tak rychle pis dal
...
(Chris, 29. 11. 2008 20:05)
Jejku toto je užasný cyklus a ještě ke všemu je s upírkama, který já moooc ráda.
Mňo mohla bych mít přání? dodej co nejdřív pokráčko aaa kdyby si náhodou váhala s kým Briana šoupnout taag mě osobně by se asi nejvíc líbil s Bosem *ještě ted se topim ve slinách po x letech dívání se na jeho obrázek minulí části- teda jesli to byl on 8)* *uaaa fialkový očka traaaadidíííí fialkový očka a vlásky lálilííí....* jinak všechny chlapčata se mi sataceně líbí hmmm *slint*
Mňo jo tag už musim přestat ae ted mi bude pořád vrtat hlavouco se stane s Ezrym a taky kopak je to na tom obrázku nahore? hmmmm mooc tajemství nejednuo a to ještě nepočítám Briiho minulost jojo
O_O
(Broskynka, 1. 11. 2008 14:43)Krásny cyklus a táto časť sa i zatial na celom cykluse píčila najviac. Som velmizvedavá na jeho minulosť. ... A už sa teším na ďalší dielik...
Čumí....
(Keiro, 12. 10. 2008 19:20)
Tak zaprvé: děkuji za věnování. Moc mě potěšilo. XD
Zadruhé: jak si to vůbec dovoluješ utnout v tu nejzajímavější chvíli?!
Zatřetí: jsem neskonale zvědavá na Brianovu minulost.
Začtvrté: Kdepak se fláká Mistr, aby ho zastavil?XD
Zapáté: Kdy bude pokračování?
A konečně zašesté tedy zaposlední: Neskutečně nádherný díl, který mě celou dobu držel v napětí. Že bych si začala víc oblibovat Briana?XD
kated
(www.kagome-sora.blog.cz, 29. 3. 2010 20:55)