Poznámka: Je mi líto, že je tentokrát tak krátké, ale momentálně píšu další dvě sáhodlouhé povídky a při nich na tento cyklus moc času nezbývá. Samozřejmě se budu snažit dodat další co nejdřív....
,,Omlouvám se. Sai nejspíš pochytil něco z Bosova neuctivého jednání s výše postavenými upíry.“ řekl trochu přiškrceně Derek.
,,Nic se neděje. Proč z toho děláte takové drama?“ porozhlédl se po pár upírech, kteří zatajili dech a tak trochu v šoku se na něj dívali. Derek si trochu odkašlal. Musel se napít, aby spláchl tu hroudu v krku.
,,Nepopírám, že bychom jistě všichni moc rádi věděli o tvém stvoření. Na druhou stranu je to pro tebe jistě velice osobní a bolestná záležitost. Jak je, ale vidět tobě to nevadí.“ doplnil, když se na něj znovu zadíval.
,,Ono to vlastně ani být moc bolestné nemůže, protože si na své stvoření v podstatě nepamatuji. První věc na kterou si v životě vzpomínám byl obřad při, kterém mě Mistr představil společnosti, ale co bylo před tím…“ pokrčil rameny. Chvíli bylo v místnosti tíživé ticho, které Briana doslova drtilo.
,,Jistě. Myslím-“ začal Derek, ale přerušil ho jeden z upírů, který v trhl do místnosti.
,,Napadli nás lykani.“ vyrazil ze sebe udýchaně.
,,Moment! Kam mě to zas táhneš?“ klopýtal za Erebosem, který ho táhl za ruku po schodišti, někam do vyšších pater.
,,Do mého pokoje.“ vtáhl ho do chodby jejíž podlahy pokrýval tmavě modrý koberec. Spolu s bílo-zlatými stěnami to přímo bylo do očí.
,,Všiml sis, že na Váš klan útočí ty psiska?“ optal se ho stylem jasně říkajícím ,Jdi sakra dolů a nech se zabít‘. ,,Jak můžeš v takové chvíli-“ Bos se na něj otočil s nebezpečným leskem v očích.
,,Schováš se tam a počkáš dokud se to zas neuklidní!“ rozrazil dveře jednoho z pokojů a šoupnul ho tam. ,,Počkej tady dokud se pro tebe nevrátím.“
,,No moment!“ dřív než stačil opět doběhnout ke dveřím Bos je nesmlouvavě zabouchl a zamkl je. ,,Kruci!“ ulevil si a rozhlédl se kolem. Bílý nábytek zdobený zlatem, modrý koberec a ve stejné barvě byly i závěsy. Velká postel s nebesy ve stejných barvách ho odradily od dalšího zkoumání pokoje.
Nemůže tu přece jen tak dřepět a čekat až je tam dole všechny pozabíjí. A je jedno, která strana vyhraje. Je to urážka jeho cti! Jenže jak se odsud dostat? Balíček s nářadím pro otvírání zámků nechal doma. Sakra! Kolikrát mu Mistr říkal, aby to tahal s sebou? Fajn další bod pro pana Dokonalého. Takže přes dveře to nepůjde. Vyrazit je nemůže, jsou příliš pevné, jak už vyzkoušel. Takže zbývá okno. Sice to není moc bezpečné, když jsou venku ty hajzlíci, ale jinak se odtud nedostane.
Odhrnul závěs skrývající otevřené okno. Tak proto tu byla taková zima. Vyhlédl opatrně ven. Bylo zvláštní, že neslyšel ani zvuky boje, ani nikoho nezahlédl před domem. Chtěl vyskočit na parapet ze kterého by se snesl dolů, ale z ničeho nic se mu zatmělo před očima. Ucítil prudkou bolest a teplou krev stékající mu po spánku ve kterém mu divoce bušilo.
***
,,Kde je Brian?“ jeho přítel mlčel. Styděl se za to, že mladíka nedokázal ochránit. ,,Tak kde je?“ zvýšil naléhavě hlas. Samael se na svého Mistra soucitně zadíval. I on měl o Briana strach, ale obával se, že i kdyby mu mohli nějak pomoci Brian sám by to nechtěl.
,,Víš přece, že bych udělal všechno, abych ho ochránil, kdybych věděl kdo to je. Celý můj klan by ho ochraňoval.“ hlesl zasmušile Derek. S povzdechem si protřel oči. Byl unavený. Dlouho prohledával okolí své Skrýše a snažil se Briana najít, ale po něm jako by se slehla zem. A i kdyby ho našel šance na jeho záchranu byla mizivá.
,,Ale nic mu přece neudělají, ne?“ optal se zdrženlivě Derek.
Muž se zadíval do země. Ve tváři nečitelný výraz. ,,Byl by dobrá trofej.“ zašeptal. Samael pozoroval jak se Mistrovi oči potemněly a sám cítil, že by toho kdo to udělal velice rád osobně sprovodil z tohoto světa. Vyhlédl z okna. Už pomalu začínalo svítat. Byla to dlouhá noc ze které si všichni odnesly pár šrámů a modřin.
***
,,Vstávej! Už je ráno… nebo spíše večer.“ zasmál se kdosi nakřáplým hlasem. Brian pomalu otevřel oči. Sáhl si na spánek kam ho někdo udeřil. Pekelně to bolelo. ,,Raději na to nesahej.“ chytil ho jakýsi muž za zápěstí ruky a oddálil od poraněného místa. Brian zamžoural očima. Vše měl rozmazané. ,,Za chvíli se to spraví.“ pohladil ho po hlavě.
Muž byl o hodně vyšší než Brian. Krátké, černé vlasy a zářivě modré oči svítily do dálky a propalovaly se do těch Brianových. Ten upír byl zvláštní, ostře řezané rysy, sešikmené oči a přísná ústa. Měl na sobě tmavě modrý oblek ledabyle rozepnutý a zpod něj mu vyčuhovala volná, bílá košile.
,,Kdo jsi? Mohl jsi mě varovat předtím než’s mě praštil!“ zavrčel otráveně.
,,To by ovšem pozbylo účinnosti, ne? Jak předpokládám, pokud bych tě varoval silně by ses bránil, i když neubránil.“ posadil se na postel. Mokrý kus látky přiložil Brianovi ke spánku. ,,Ezra.“ šeptl po chvíli. ,,Jsi v mé Skrýši. Přivedl jsem tě sem, protože…“ zmlkl jako by nevěděl zdali má pokračovat. Pohladil Briana po něžně po tváři. ,,Můžeš mě nenávidět. Můžeš mě zabít, ale chci abys to udělal jako Siera, ne jako Brian.“ hlesl polohlasně. Chtěl Briana znovu pohladit, ale ten uhnul a rychle se vymrštil do sedu.
,,Promiň, ale s magorama nechci mít nic společnýho. Poslední dobou na ně narážím až moc často.“ prskl na něj.
,,Nikdo ti nic neřekl?“ zeptal se ho jemně Ezra.
,,Ale jo. Říkali mi to už stokrát.“ pokrčil Brian rameny. Snažil se trochu zorientovat, ale nebylo to nic jednoduchého, když mu ten skrček málem vyrazil mozek z hlavy.
,,Už stokrát?“ zamrkal překvapeně muž. ,,Mluvíme o tom samém?“
,,Určitě.“ potvrdil mu Brian suše. ,,Nemluv s cizími lidmi, nepij zelenou krev a nemluv s divnejma týpkama zvlášť když tě unesou.“ pousmál se škodolibě.
Ezra zakroutil hlavou. ,,Asi bych měl-. Hej! Kam to jako jdeš?“ snažil se stáhnout Briana zpátky do postele, ale ten se nenechal. Postavil se na druhou stranu postele než byl druhý upír a nadřazeně ho propichoval očima.
,,Jde o tvůj původ. O to jak ses stal upírem.“ vyhrkl Ezra, aby si udržel mladíkovu pozornost.
,,Pro Lucifera živého co máte všichni s mým původem?!“ odfrkl si podrážděně.
,,Jsi čistokrevný. Je jen jediný způsob, jak se člověk může stát upírem aniž by byl pokousán.“ obešel postel, aby mohl být u Brina co nejblíže. Znovu se natáhl, aby ho pohladil a ten se tentokrát neodtáhl. ,,Jak něco tak nevinného mohlo spáchat takové věci?“ zeptal se se zvláštním leskem v očích.
Can you remain in effect the pressure
(AImmocarem, 9. 10. 2018 6:11)