„Správně. Ach Marcusi, jsi tak sladký, tak úžasný,“ šeptal Michael zastřeným hlasem.
Vysvlékal svého nového milence z košile a ten se jeho rukám ochotně poddával, dokonce i trochu oplácel jeho něžnosti.

Michael ho líbal na krku, podél klíční kosti až k bradavkám. Jednu obkroužil jazykem, jemně sál, kousal, druhou chytil mezi prsty a hrál si s ní. Po chvíli svou pozornost přesunul trochu níž. Putoval přes hrudník až k pupíku, do kterého jazykem zajel, a sledoval cestičku černých chloupků, mířící do míst, kam se chtěl zoufale dostat - do rozkroku. Byl potěšen, když od Marcuse zaslechl tichý sten.

Konečně se dostal k pásku, který z něj serval a vrhnul se rovnou na slipy, ve kterých se rýsovala impozantní erekce. Nedočkavě ji osvobodil ze zajetí látky  a začal laskat. Marcus se pod jeho doteky chvěl jako ratlík, to však Michaelovi nestačilo, chtěl víc. Sehnul se a jazykem obkroužil špičku jeho penisu, pak ho olízl po celé délce a nakonec ho vzal celého do pusy. Dráždivě, pomalu ho zpracovával, obratně využíval jazyk, zrychloval tempo... A Marcus mu vycházel vstříc boky. Už se ani nepokoušel držet v sobě steny. Po chvíli dosáhl vrcholu.

Michael vzal svého miláčka do náruče a přenesl ho na obrovskou postel s nebesy. Usrkl vína ze sklenice, která byla připravena na nočním stolku dal napít také Marcusovi. Ten ani nevnímal, co se s ním děje, a reflexně polkl.
Pak si Michael lehnul na postel vedle svého nového milence a majetnicky Marcuse objal. Jeho zajatec se nijak nebránil a poddajně se stulil do jeho náruče. Bylo to tak nádherné, nikdy s nikým tohle ještě nezažil...

Dlouho si jen leželi v náručí v blažené nečinnosti. Potom Michael začal Marcuse znovu laskat po celém těle. Líbal jeho rty, krk, užíval si dotek na jeho rozpálenou pokožku, třpytící se potem. Zajel rukou do klína a opět ho začal zpracovávat, staral se o jeho vypracovanou hruď, kde nebylo ani jedno místečko, jemuž by
nedaroval polibek.

To už Marcus přišel částečně k sobě a pomyslel si: Je to tak krásný. Příjemný. Ale proč?
 A proč bych to vůbec měl dělat?
Mám z toho špatný pocit... LIANE!!!

      Michael si všiml, že se něco změnilo - Marcus už nebyl tak ochotný jako dřív. Rozhodl se tedy zanechat předchozí činnosti a přesunout se zpátky k Marcusovým ústům, aby si znovu vybojoval nějakou pozornost. Ruku nechal provokativně na Marcusovu rozkroku a  uchvátil znovu jeho ústa, vtáhl jeho spodní ret do své pusy a začal ho sát. Málem vyskočil z kůže radostí, protože Marcus jeho polibek se zaujetím opětoval.

Následoval však skok z kůže číslo dvě: opětování polibku byl pouze důvodem pro to, aby se Marcus lépe dostal k Michaelovu jazyku, který pak jak se patří řádně a bolestivě kousnul. Michael se s tichým výkřikem odtáhl a přitiskl ruku k ústům, z jejichž koutku stékal pramínek krve a rudé kapičky pomalu dopadaly na pokrývku.

Marcus se vymrštil ze svého místa jako rozzuřená kobra.
„Už na mě nikdy nesahej, ty jeden perverzní úchyle!!!“ řval na ohromeného Michaela.
„A-ale… já myslel, že se ti to líbilo! Líbilo se ti to! Vím to! Líbilo!“ namítal Michael, když už se trošku vzpamatoval.

Marcus ho chytil za košili pod krkem a hodil s ním na protější stranu pokoje. Zapnul si kalhoty a přešel k Michaelovi, který se na něj díval nevěřícně a snad i trochu pohoršeně. To bylo ale Marcusovi upřímně jedno. Byl naštvanější než kdy dřív a cítil, že tenhle bastard ho rozhodně nezastraší...
Když ho sem Michael přivedl, samozřejmě si nemohl s sebou přinést žádnou zbraň, ale teď mu to i vyhovovalo. Za normálních okolností by mu nožem probodl srdce, ale takhle to bude zdlouhavější a pro oběť bolestivější, což se mu víc než zamlouvalo.

Tvrdě dupl Michaelovi na tvář, až bylo slyšet jak křupnutí. Marcus miloval ten zvuk a rozhodl se, že nezůstane jen u něj. Mlátil do Michaela, bušil do něj pěstí, kopal ho a ještě prováděl bůhvíco všechno další jako odměnu za vřelou pohostinnost jeho věznitele.
A Michael na něj jen šokovaně zíral a vůbec se nepokusil o obranu.

Když už Marcuse unavilo jen poslouchat křupaní zlomených kostí, přešel k své nejoblíbenější činnosti - trhání. Napřáhl se, naposledy se podíval tomu zmetkovi do očí a rozsápal mu břicho svými drápy. Pak se otočil se a nechal Michaela ležet v kaluži jeho krve.

Fajn, tak to bysme měli. A teď Lian. Kde jen může být?
No tak, Liane, neříkej mi, že tě ti zbohatlí hajzlíci dostali...

Upravil se a seběhl po schodek do velké místnosti, ze které cítil přítomnost Liana. Po chvíli ho zahlédl, naneštěstí v ne zrovna nejlepší společnosti. Nějaký blondýn se k němu přiblížil až moc blízko na to, aby to Marcus nechal jen tak. Tak tomuhle týpkovi slíbil smrt pomalým odřezáváním všech vyčnívajících částí těla bez výjimky.
Lian, jako kdyby věděl, že ho někdo sleduje, se otočil jeho směrem. Jejich pohledy se setkali a oba beze slov věděli, co mají dělat dál.

Někteří z démonů se začali chovat divně, otáčeli se jeden na druhého. Pak se hlídači rozeběhli do prvního patra. Nejspíš už vycítili, že se něco stalo s jejich pánem... Marcus zamířil k vchodovým dveřím a vyšel na obrovskou zahradu. Lian se objevil za chvíli.

Marcus si pomyslel, že by se měli teď rychle zdejchnout, protože vraha jednoho z nejvyšších šlechticů budou hledat okamžitě, jak najdou tělo. Vyrazili k temnému lesu hraničícím se zahradou.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. I když vypadáš trochu rozrušen,“ podotkl Lian a vyskočil na strom.

Marcus se otočil a zadíval se na sídlo, které mělo být jeho vězením. A obestřela ho hrůza.
Nemohl se pohnout, když viděl v jednom z oken tvář, o které si myslel, že poslal na pokec se samotným Bohem.
„Marcusi! Raději už pojď!“ ozval se Lian.

Marcus vyrazil za svým pánem. Chtěl se co nejrychleji dostat z tohoto proklatého místa, věděl však, že je čeká dlouhá cesta, na které se zřejmě opět setkají s Michaelem.

,,Liane?“ špitl Marcus, jako by se bál promluvit na svého pána.
Lian se na něj otočil s nevinným výraz ve tváři a otázkou v očích. Marcus se musel se trochu začervenat - jako kdyby se na něj dívalo dítě a ne jeden z nejnebezpečnějších démonů.
,,Jak ses seznámil s Michaelem?“ vyřkl Marcus otázku, na kterou si už delší dobu přál znát odpověď.
     Lian vyskočil na polorozbořenou zídku a zahleděl se kamsi do dáli v temném lese. Tmavě inkoustové nebe nad nimi prozařovaly tisíce stříbrných hvězd.
,,Já – já jsem byl jeho svěřenec.“ řekl nakonec.
Vypadalo to jakoby se za to styděl. Marcus měl v očích mnoho dalších otázek. Proč by se za to měl stydět? Kdy se stal jeho svěřencem? Proč byl jeho svěřencem? Lian byl přece mocný démon už od svého narození, ne?
     Raději však už mlčel. Něco mu říkalo, aby se na to neptal a víc tak svému pánovi neubližoval. Zahleděl se na něj: jak tam na té zídce stojí, jako nějaká divoká kočka... Přitom ale vypadá i jako nevinné, hravé dítě. Dlouhé špinavě blonďaté vlasy spadající mu na drobná ramena, útlý pas, malý zadeček, dlouhé nohy...
Ruce spojené za zády mu dodávaly jakýsi bezstarostný vzhled, i když bezstarostnost v době, kdy po nich jdou všichni démoni v okolí, je nebezpečná. Ladnými pohyby proplouval na zídce, přičemž pohupoval boky. Sakra, proč v něm vyvolává takové pocity? Pocity, které by si jako jeho sluha neměl dovolit!
Přesto se na něj musel pořád dívat. Lian nejspíš jeho pohled vycítil a ohlédl se na Marcuse. Ten uhnul pohledem a opět zčervenal. Skvělé! Co si teď o něm pomyslí?
      Lian jako kočka seskočil ze zídky a opřel se o ní zády.
,,Michael se mě ujal, když jsem byl ještě malý démon. Našel mě údajně někde na pokraji pekla a odnesl si mě do tohoto světa. Nejdřív jsem prý ani jako démon nevypadal, byl jsem spíš něco jako padlý anděl. Naučil mě jak lovit, zabíjet, jak se chovat ve společnosti. Udělal ze mě váženého démona. Přesto jsem byl pořád ,ten démon se svědomím‘. Po čase jsem od něho odešel a hledal jsem svůj původ. Dokonce jsem vstoupil do pekla a věř mi, že víckrát se tam vracet nechci. Seznámil jsem se tam s pár vysoce postavenými démony. Určitě znáš jméno Baltazar. Právě on mi řekl kdo doopravdy jsem. Luciferův anděl. Lucifer, jako nejvyšší představitel našeho rodu, si mě vybral, když jsem byl ještě dítě. Nic víc nevím. Z té doby kdy mě vlastnil Lucifer si toho moc nepamatuju. Navíc jsem si na to vzpomněl až po návratu z pekla,“ jeho oči potemněly. ,,Vzpomínám, jak jsem byl malý. Nahý na rukou okovy s kterých odkapávala krev přibyté k podlaze uprostřed pentagramu. A okolo nic jen kamenné, chladné stěny...“
Lian se díval do země a tvářil se, jako kdyby něco provedl, v očích prázdný výraz. Marcus se na něj smutně podíval. Nenáviděl, když byl Lian nešťastný. Nenáviděl, když se musel jen tak dívat jak se trápí. Chtěl mu pomoct, ale jak? Jak ho utěšit?
      Přistoupil k němu. Vzal jeho bradu a donutil ho tak, aby se mu podíval do očí. Potom se pomalu sklonil a políbil ho tak, jak to chtěl udělat už dlouho. Nic jako vášnivý, natož pak francouzský polibek, ne, nic takového. Byl to obyčejný jemný dotek rtů.
A Lian náhle vypadal, jako by se v něm probudila ta jiskřička naděje, kterou ztratil při vzpomínce na své nešťastné dětství.

„Liane, ať se stane cokoli, jsem tu jen pro tebe,“ usmál se na něj Marcus a opět ho políbil.
Druhý démon polibek opětoval. Už dlouho po Marcusovi toužil, přesto mu to nikdy nedal najevo. Bál se, že by ho odmítl, že by ho tím ztratil. Ale teď už ví, že to chtějí oba.

Zajel mu rukou do vlasů a přitáhl si ho blíž k sobě. Chtěl cítit to teplo. Chtěl cítit tělo, po kterém tak dlouho toužil.  Marcus ho objal pevněji a vsunul mu koleno mezi stehna. Mladík sebou trhl a tiše zasténal. Očima se vpíjel do temných hlubin. Znovu se vytáhl na špičky, aby mohl Marcuse políbit.

Vyšší démon mu lenivě rozepnul první dva knoflíčky bělostné košile. Odhalil bělostnou, sametovou pokožku. Nedotknout se jí by byl hřích. Konečky prstů jí něžně laskal a hladil. Byla jemná, skoro dětská...
Další tři knoflíčky a Lianův hrudník byl vydán napospas Marcusovi, který si jeho prozkoumávání viditelně užíval. Přesunul své rty na ladnou křivku šíje a vychutnával si rajské melodie, které se draly z Lianova hrdla. Pomalu postupoval až k bradavkám. Tam se zastavil a mučivě dlouho je nechával ovívat pouze svým horkým dechem. Až Lianův nářek ho přiměl jednu z nich olíznout a druhou dráždit rukou. Hrál si s nimi, dokud neztvrdly.

      Lian ho mezitím výskal ve vlasech. Líbal, kousal a žužlal jeho ušní lalůček. V této situaci mu víc jeho něžnosti oplácet nemohl. Poddával se jeho rukám. Zakrýval si rukama ústa, aby nedělal tolik hluku, přesto mu pár vzdechů uniklo. Nedalo se odolat Marcusovi a jeho úžasné, smyslné hře.
      Vytřeštil oči, když si uvědomil, kam Marcus míří. Vlny slasti mu zatemnily mozek a až teď zaregistroval, že se jeho milenec pomalu přesouvá k jeho klínu. Už měl na sobě pouze svou košili...
Nevydržel a vykřikl, když ho Marcus vzal do úst. Něžně ho sál, laskal a mezi tím hladil jeho stehna a zadeček. Lianovi se třásla kolena. Dál si ruce tiskl k ústům, ale nemělo to moc velký účinek. Svěsil je tedy podél těla. Sténal a vykřikoval Marcusovo jméno.
       Když do něj jeho milenec šetrně vsunul jeden prst, Lian se prohnul a zajel rukou mezi černé, neposedné prameny. Marcus se podíval do jeho obličeje, který byl plný vášně a touhy, a považoval to za signál, že může pokračovat.
Po chvíli se Lian znovu prohnul, protože Marcus našel jeho prostatu a dráždil ji.
        „Marcusi… p-prosím…“ vyrážel ze sebe přidušeně Lian.
Vzal svého  milence kolem ramen a vytáhl ho nahoru. Políbil ho a rychle mu sundával oblečení. Marcus se na chvilku odtáhl.
„Liane, doopravdy chceš?“ zeptal se s plamínky v očích.
„Ano! Prosím, Marcusi, už nechci čekat!“ vydechl Lian a opět ho vášnivě políbil. Konečně mu rozepnul pásek kalhot a přitáhl si ho k sobě ještě blíž, tak, aby se jejich mužství vzájemně dotýkala...

       Marcus ho objal kolem pasu a naznačil mu, aby se otočil. Lian se opřel o zídku. Snažil se trochu uklidnit, aby neskončil tak brzo. Už tak byl dost natlakovaný. Podíval se dozadu na Marcuse, který si za něj klekl a olizoval jeho vstup. Bohužel po ruce nebyl žádný rubrikant ani nic podobného a tak musel využít všechny prostředky pro usnadnění jejich spojení.
       Jazykem do něj pronikl a pomalu ho začal kousek po kousku rozšiřovat. Po chvíli to Lian nemohl vydržet a prosil ho pro všechno na světě, aby si ho už konečně vzal....

Marcus už nemohl odolat. Stoupl si za něj a něžně do něj pronikl. Objímal při tom jeho zdánlivě dětský hrudník, líbal ho na krku a zároveň se pohyboval ve stále rychlejším tempu. Kousal ho ucha a odměnou mu byly výkřiky slasti.  Jejich vzrušení stále stoupalo, až nakonec oba dosáhli vrcholu.

Lian byl z toho nádherného prožitku tak zesláblý, že se ani nedokázal udržet na nohou a sesunul se k zemi. Marcus si k němu přisedl a opřel si ho o svou hruď.
„V pořádku?“ zeptal se s obavou v hlase.
Lian se tiše zasmál: „To je otázka! Jistěže ano!“ přikývl a uvolněně se opřel o svého milovaného.
Usnuli ve společném objetí, nestrachujíce se, že je nikdo najde. Vždyť jim pomáhal sám ďábel.

A/N: Moc děkuji Veronice za beta-read. Arigato!